Kajjka VÝTVARNICE
Ke tvoření mě přivedl prostě život. S potřebou stále něco malovat a tvořit jsem se asi narodila,
ale plno lidí má koníčka a živí se něčím docela jiným. Já mám to štěstí, že jsem měla jednou pořádnou smůlu.
Zní to možná divně, ale je to přesně tak. Kdybych žila svůj klidný život, byla bych asi sestřička v nemocnici a kamarádkám
bych malovala dárky k narozeninám. Jenže díky smůle, kterou bych si sama do života nevybrala, jsem se musela učit nové věci.
Naučila jsem se spoustu výtvarných technik. To se to učí, když to jednoho baví!
Jednoho dne jsem, kromě prodeje svých výrobků, vyslyšela prosby okolí a začala jsem všechny ty techniky učit. A pak už to šlo celkem samo.
z rozhovoru pro Tvořivý Amos - 2006
Nejprve jsem si říkala, že pokud něco chci, musím za tím jít. Musím se pokusit o nemožné, jen tak poznám hranice možného.
A zjistila jsem, že hranice nejsou. Nejprve jsem napsala do časopisu Praktická žena.
Odpověď byla positivní a já začala s časopisem spolupracovat. Během těch let spolupráce,
vzniklo báječné přátelství s lidmi v redakci. Všichni tam totiž byli úžasní a skvělí.
Další z projektů, do kterých jsem se pustila je natáčení videonávodů.
v redakci Praktické ženy s redaktorkami Janou a Pavlínou - 2012
sami mne pak oslovovali z některých jiných časopisů a v mnohých se pak má práce také objevila.
V časopisech Paní domu, Tvořivý Amos, nebo Korálki se mé práce objevují opakovaně. Píšu také pro různé internetové portály.
Nejvíce mi k srdci přirostl Životní styl. Ale myslím, že to je tím, že paní redaktorku mám nejen na FB ve škatulce "přátelé" :)
Život je prostě o lidech a o vztazích. Alespoň já to tak beru.
Další kapitolou byla televize. Cesta do televize není tak složitá, jak by se mohlo zdát. Složitější je pak zachovat klid před kamerami.
Ale je to zážitek - tedy když si to cestou domů po sto kilometrech konečně uvědomíte :).
Jenže ono je to jako se vším. Poprvé je to síla, podruhé výzva a potřetí už je to fajn.
Vyzkoušela jsem si kamery TV Nova i České Televize a třeba se dostanu i před další. Musím přiznat, že mě natáčení moc bavilo.
Asi jsem do nebe volala svou touhu být všemu tomu natáčení ještě blíž, a tak se stalo, že dnes jsem odbornou poradkyní pro pořady České televize .
natáčení pořadu v ČT s Marií Retkovou - 2011
focení pro Praktickou ženu v prostorách dílny - 2008
Další kapitolou se stala výstava Leonardo.
Nápad vznikl jednoho rána v mé hlavě a díky šikovnosti a zkušenostem týmu Objevárium se ho podařilo zrealizovat.
Vznikla tak velkolepá interaktivní výstava pro děti i dospělé o životě a díle génia Leonarda da Vinci.
Výstava se líbila a stále líbí. Jak to vím? Už od roku 2016 putuje po městech českých i zahraničních a stále je o ni velký zájem.
Článek vydaný při prvním otevření výstavy - 2016
Protože hodných tvořivých lidí je všude plno, jezdívám "s cirkusem" po zemích českých.
Záleží jen na tom, kde se zrovna vytvoří tvořivá parta. Nezáleží na tom, jestli mi zavolá zástupce organizace,
která si přeje kurz uspořádat, nebo jestli se ozve parta tvořilek, co chtějí uspořádat kurz třeba i v obýváku.
Záleží na dohodě a hodní lidé se vždycky dohodnou. Takže pokud chcete, abych sbalila "cirkus" a přijela za Vámi, stačí se domluvit.
kurz v dílně v Zahrádkách - 2005
Další k čemu jsem se díky tého práci dostala je psaní knih. I to vlastně byla dílem náhoda a dílem moje drzost.
Prostě jsem to zkusila a vyšlo to. Musím říct, že kdo to nikdy nezkusil, netuší, jaká je to práce.
Ale když pak poprvé držíte v rukou svou knihu, je to neopakovatelný pocit. A poznámkám typu " ...áááá... slabikář, podle kterýho
se děti učí už deset let...(Slavnosti sněženek)" se jen zasmějete. S tichým přáním, aby se kniha líbila minimálně těch deset let.
Každá knížka je jako moje dítě - a tak mám dětí osm. Dvě dítka živá a ostatní papírová. Živá už nejspíš přidávat nebudu, ale ta papírová určitě ano.
focení pro knihu Malujeme na sklo
číst KDO JE KAJJKA
číst KAJJKA - TAK TROCHU JINÁ KARTÁŘKA
zpět na ÚVOD